Mezi moderními křesťany v západním světě se rozšířil znepokojující fenomén. Mnozí z nás jsme si zvykli přemýšlet a jednat, jako by neexistovala věčnost, nebo jako by naše chování v současném životě věčnost vůbec neovlivňovalo.
Dnes je v módě se nesoustředit na věčnou budoucnost (koho by zajímal „onen svět“), ale jen na naše současné okolnosti, jako by tento svět byl snad naším domovem. Písmo však říká, že by to naopak měla být naše věčná budoucnost, která rozhoduje a určuje náš současný způsob života, včetně toho, jak mluvíme a jak se chováme. (Jakub 2:12 a 2. Petr 3:11-12).
Připomeňme si dnes a každý další den „o co opravdu jde“. Zde je šest věčných pravd k zapamatování.
1. Existují pouze dvě věčné destinace – nebe nebo peklo – a já i všichni ostatní lidé půjdeme na jedno z těchto míst.
„Vcházejte těsnou branou. Prostorná brána a široká cesta vede do záhuby a kdekdo tudy kráčí. Těsná brána a úzká cesta však vede k životu a málokdo ji nachází.“ (Matouš 7:13-14).
Nebe i peklo se dotýkají Země – je to svět mezi nimi, ze kterého vede cesta přímo do jednoho nebo do druhého. To nejlepší ze života na Zemi je jen zábleskem nebe; to nejhorší ze života je zábleskem pekla. Pro křesťany je současný život nejblíže, jak se dostanou k peklu. Pro nevěřící je to nejbližší místo nebi, na které se dostanou.
Skutečnost volby, kterou máme před sebou v tomto životě, je nádherná a hrozná zároveň. Neměli bychom, když víme, že máme jen tyto dvě možné destinace, být ochotni zaplatit cokoliv, abychom se vyhnuli peklu a šli do nebe? A přesto je cena už zaplacená. „…byli jste draze vykoupeni! Proto svým tělem vzdávejte čest Bohu.“ (1. Korintským 6:20). Zaplacená cena byla obrovská – prolitá krev Božího Syna, Ježíše Krista.
Pozastavte se nad tím zázrakem: Bůh se rozhodl, že raději půjde do pekla místo nás, než aby žil v nebi bez nás. Tolik chce, abychom nešli do pekla, že zaplatil strašlivou cenu na kříži, abychom ji nemuseli platit my.
Do nebe nevedou všechny cesty. Vede tam jen jedna: Ježíš Kristus. On řekl: „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Jan 14:6). Všechny ostatní cesty vedou do pekla. Představa skutečného pekla by nám měla zlomit srdce, srazit nás na kolena a dovést k těm, kteří jsou bez Krista.
2. Tento svět (v nynějším stavu) není mým domovem, vše v něm shoří a zůstane jen to věčné.
„Toho dne se nebesa s rachotem zřítí, živly se rozpustí žárem a země se všemi svými skutky bude odhalena. Má-li být všechno takto zničeno, jak svatě a zbožně tedy musíte žít vy, kteří dychtivě vyhlížíte příchod Božího dne!“ (2. Petrův 3:10-12)
Země byla poškozena naším hříchem (Genesis 3:17). Proto země v tomto stavu (pod kletbou) naším domovem není. Naším domovem je svět takový, jaký byl na počátku a jaký jednou opět bude. V tomto životě jsme poutníci, ne proto, že náš domov nebude nikdy na zemi, ale protože náš věčný domov momentálně na zemi není. Byl a jednou bude, ale zatím tomu tak není.
Bůh říká, že tuto zemi stráví oheň (2.Petrův 3:10). Pavel říká, že oheň Boží svatosti stráví cokoliv jsme udělali jako dřevo, slámu nebo seno. Říká nám ale také, že něco ohni odolá a bude moct pokračovat v novém nebi a nové zemi – skutky ze zlata, stříbra a drahých kamenů (1. Korintským 3:12).
Co přetrvá na věčnost? Vaše auto ne, ani dům, ani tituly, trofeje nebo podnikání. Na věčnost přetrvá vaše služba potřebným, každý dolar darovaný na krmení hladových, každý pohár vody podaný žíznícímu, každá investice do misie, každá modlitba za potřebné, každá snaha evangelizovat, každá chvíle péče o drahocenné děti – včetně jejich utěšování a přebalování. Bible říká, že na věčnosti sklidíme to, co jsme v tomto životě zaseli (Galatským 6:7-8).
3. Má rozhodnutí a mé činy v tomto životě mají přímý vliv na svět a život, které teprve přijdou.
„Hle, přijdu brzy a má odplata se mnou, abych odplatil každému podle jeho skutků.“ (Zjevení 22:12)
Na tom jak naložíme s tímto životem, z pohledu věčnosti opravdu záleží. Už nebudeme mít další příležitost modlit se za Boží dotek pro uzdravení zraněné duše, nebudeme moci sdílet Krista s někým, kdo může být spasen, nebudeme se moci starat o nemocné, donést jídlo hladovějícím, utěšit umírající, zachránit nenarozené, překládat Písma, přinášet evangelium lidem, kteří ho neznají, nebudeme moci rozšiřovat Boží království, otevírat své domovy ani darovat své oblečení a jídlo chudým a potřebným.
Když na dnešek nahlížíme ve světle dlouhého zítřka, stávají se najednou naše malá rozhodnutí velmi důležitá. Jestli budu dnes číst Bibli, modlit se, jestli půjdu do církve, budu sdílet svou víru nebo dávat své peníze – to jsou činy milosti umožněné ne naším tělem, ale Jeho Duchem – to všechno má věčné důsledky, nejen pro duše ostatních, ale i pro naši vlastní.
4. Můj život zkoumá Bůh, jediný divák, jediný, na jehož pochvale mého života záleží.
„Každý z nás tedy složí Bohu účet sám za sebe.“ Římanům (14:12).
Položte si otázku, jestli žijete pro uznání současné kultury, nebo pro uznání od Ježíše. Pak si položte otázku: „Kdo bude na soudní stolici, před kterou budu jednou stát?“ Máme žít svůj život před jediným divákem. Jen o jeho uznání tu jde. Jestli je naším cílem slyšet, jak nám ostatní říkají: „Výborně,“ tak nebudeme jednat tak, aby nám to jednou řekl On.
Měli bychom si připomínat, co Bible říká o tom, že máme být blázny pro Krista (1. Korintským 1:18-31, 4:8-13). Otázkou není, jestli nás někdo bude vnímat jako blázny, ale kdy a kdo nás jako blázny uvidí. Je lepší, aby nás jako blázny nyní viděli ostatní lidé, než abychom byli blázny navždy v očích našeho jediného diváka.
5. Bůh je svrchovaný a mohu si být jistý, že všechno v mém životě – včetně těch nejtěžších věcí – zamýšlí k dobrému.
„Víme, že těm, kteří milují Boha, všechno napomáhá k dobrému – totiž těm, které povolal podle svého záměru.“ (Římanům 8:28).
Uprostřed světa, který sténá kvůli utrpení a zlu, je Božím hlavním záměrem proměňovat své děti k obrazu Krista. Pracuje skrze náročné okolnosti našich životů, aby nám pomohl rozvinout nás do Kristovy podoby. Můžeme si být jisti, že jakoukoliv těžkost, kterou v našich životech Otec dopustil, profiltroval svými prsty moudrosti a lásky.
Možná největší zkouškou toho, jestli my, kteří patříme Kristu, opravdu věříme pravdě z Římanům 8:28, je položit si otázku, co se nám v životě stalo nejhoršího, a pak se zeptat, jestli věříme, že i to si Bůh nakonec použije k dobrému. Bible jasně vyjadřuje, že tomu tak je. Nemáme důvod si myslet, že bude méně důvěryhodný v této oblasti než ohledně jakéhokoliv dalšího slibu. Proto mu dnes skrze víru důvěřujme, že se na věčnosti ohlédneme a uvidíme, že Římanům 8:28 mělo naprostou pravdu!
6. Můj konečný domov bude nová země, kde uvidím Boha a budu si užívat jeho přítomnosti, budu mu sloužit jako vzkříšená bytost ve vzkříšené lidské společnosti.
„…my ale podle jeho zaslíbení vyhlížíme nové nebe a novou zemi – domov spravedlnosti. “ (2. Petrův 3:13).
Toužíte každý den po vzkříšeném životě se vzkříšeným Kristem a jeho vzkříšeným lidem? Je to součást evangelia, které sdílíte s ostatními? Pavel říká, že vzkříšení mrtvých je nadějí, ve které jsme byli zachráněni. Bude to slavné vyvrcholení Božího záchranného plánu, který začal naším znovuzrozením. Bude to také znamenat úplný konec veškerého hříchu, který nás od Boha odděluje. Vzkříšení nás osvobodí od hříchu a všech jeho důsledků, a my budeme moci žít s Bohem, být mu tváří v tvář a užívat si navždy nepřerušované společenství bez jakékoliv hrozby, že by se mezi nás a Něj mohlo něco vstoupit.
Six Eternal Truths to Remember Each Day
A startling thing has happened among modern Christians in the western world. Many of us habitually think and act as if there is no eternity—or, as if what we do in this present life has no bearing on eternity.
The trend today is to focus not on our eternal future (who cares about the “sweet bye and bye”?) but our present circumstances, as if this world were our home. Yet Scripture states the reality of our eternal future should dominate and determine the character of our present life, right down to the words we speak and the actions we take (James 2:12; 2 Peter 3:11–12).
Let’s be sure to remind ourselves today—and every day—of “the real thing.” Here are six eternal truths to remember:
1. There are only two eternal destinations—Heaven or Hell—and I and every person I know will go to one or the other.
Enter through the narrow gate. For wide is the gate and broad is the road that leads to destruction, and many enter through it. But small is the gate and narrow the road that leads to life, and only a few find it (Matthew 7:13–14).
Both Heaven and Hell touch Earth—an in-between world leading directly into one or the other. The best of life on Earth is a glimpse of Heaven; the worst of life is a glimpse of Hell. For Christians, this present life is the closest they will come to Hell. For unbelievers, it is the closest they will come to Heaven.
The reality of the choice that lies before us in this life is both wonderful and awful. Given the certainty of our two possible destinations, shouldn’t every person be willing to pay any price to avoid Hell and go to Heaven? And yet, the price has already been paid. “You were bought at a price” (1 Corinthians 6:20). The price paid was exorbitant—the shed blood of God’s Son, Jesus Christ.
Consider the wonder of it: God determined that He would rather go to Hell on our behalf than live in Heaven without us. He so much wants us not to go to Hell that He paid a horrible price on the cross so that we wouldn’t have to.
All roads do not lead to Heaven. Only one does: Jesus Christ. He said, “No one comes to the Father except through me” (John 14:6). All other roads lead to Hell. The reality of Hell should break our hearts and take us to our knees and to the doors of those without Christ.
2. This world (as it is now) is not my home and everything in it will burn, leaving behind only what’s eternal.
The heavens will disappear with a roar; the elements will be destroyed by fire, and the earth and everything done in it will be laid bare. Since everything will be destroyed in this way, what kind of people ought you to be? You ought to live holy and godly lives as you look forward to the day of God and speed its coming (2 Peter 3:10–12).
Earth has been damaged by our sin (Genesis 3:17). Therefore, the earth as it is now (under the Curse) is not our home. The world as it was, and as it will be, is our home. We are pilgrims in this life, not because our home will never be on Earth, but because our eternal home is not currently on Earth. It was and it will be, but it’s not now.
God says this present earth will be consumed by fire (2 Peter 3:10). Paul says the fire of God’s holiness will consume whatever we’ve done that amounts to wood, hay, and straw. But he tells us there’s something that will survive the fire and go right into the new heavens and new earth—works of gold, silver, and precious stones (1 Corinthians 3:12).
What will last for eternity? Not your car, house, degrees, trophies, or business. What will last for eternity is every service to the needy, every dollar donated to feed the hungry, every cup of cold water given to the thirsty, every investment in missions, every prayer for the needy, every effort spent in evangelism, and every moment caring for precious children—including rocking them to sleep and changing their diapers. The Bible says we’ll reap in eternity what we’ve planted in this life (Galatians 6:7–8).
3. My choices and actions in this life have a direct influence on the world and the life to come.
Behold, I am coming soon, bringing my recompense with me, to repay everyone for what he has done (Revelation 22:12).
What we do in this life is of eternal importance. You and I will never have another chance to move the hand of God through prayer to heal a hurting soul, share Christ with one who can be saved from hell, care for the sick, serve a meal to the starving, comfort the dying, rescue the unborn, translate the Scriptures, bring the gospel to an unreached people group, further God’s kingdom, open our homes, or share our clothes and food with the poor and needy.
When we view today in light of the long tomorrow, the little choices become tremendously important. Whether I read my Bible today, pray, go to church, share my faith, and give my money—actions graciously empowered not by my flesh but by His Spirit—is of eternal consequence, not only for other souls, but for mine.
4. My life is being examined by God, the Audience of One, and the only appraisal of my life that will ultimately matter is His.
So then each of us will give an account of himself to God (Romans 14:12).
Ask yourself whether you are living for the approval of this culture, or for the approval of Jesus. Then ask yourself, “In the end whose judgment seat will I stand before?” We are to live out our lives before the Audience of One. His approval is the one that matters. If our goal is to hear others say, “Well done,” we won’t do what we need to do to hear Him say it.
We should remind ourselves of what the Bible says about being fools for Christ (1 Corinthians 1:18–31; 4:8-13). The question is not whether we will be seen as fools—that part is certain—but when and to whom we will be seen as fools. Better to be seen as fools now in the eyes of other people—including other Christians—than to be seen as fools forever in the eyes of the Audience of One.
5. God is sovereign, and I can trust that He is working all things—including the most difficult things—in my life together for good.
And we know that for those who love God all things work together for good, for those who are called according to his purpose (Romans 8:28).
In the midst of a world that groans under suffering and evil, God’s main concern is conforming His children to the image of Christ. And He works through the challenging circumstances of our lives to help develop that Christlikeness in us. We can be assured that whatever difficulty He has allowed in our lives has been Father-filtered, through His fingers of wisdom and love.
Perhaps the greatest test of whether we who are Christ’s followers believe the truth of Romans 8:28 is to identify the very worst things that have ever happened to us, then to ask whether we believe God will in the end somehow use those things for our good. The Bible is emphatic that He will. We have no reason to think He’ll be any less trustworthy concerning this than with any other promise He has made. By faith let’s trust Him today that in eternity we’ll look back and see, in retrospect, how Romans 8:28 was absolutely true!
6. My ultimate home will be the New Earth, where I will see and enjoy God and serve Him as a resurrected being in a resurrected human society.
But according to his promise we are waiting for new heavens and a new earth in which righteousness dwells (2 Peter 3:13).
Is resurrected living in a resurrected world with the resurrected Christ and his resurrected people your daily longing and hope? Is it part of the gospel you share with others? Paul says that the resurrection of the dead is the hope in which we were saved. It will be the glorious climax of God’s saving work that began at our regeneration. It will mark the final end of any and all sin that separates us from God. In liberating us from sin and all its consequences, the resurrection will free us to live with God, gaze on Him, and enjoy His uninterrupted fellowship forever, with no threat that anything will ever again come between us and Him.
