Napsal jsem devět románů. Dejme tomu, že byste mohli s postavami z mých knih vést rozhovor. Kdybyste se jich zeptali: „Chtěl bys trpět méně?“, tak by určitě odpověděli: „Ano!“

Soucítím se svými postavami. Jako autor ale vím, že nakonec bude všechno jejich utrpení mít smysl, protože je zásadní pro jejich růstu a pro jejich příběh vykoupení.

Bůh napsal každého z nás do svého příběhu. Jsme součástí něčeho mnohem většího, než jsme my sami. Bůh nás volá, abychom mu důvěřovali, že příběh splétá dohromady tak, abychom ho na konci příběhu, který nikdy nekončí, uctívali s otevřenou pusou v údivu nad geniálností jeho propletených dějových linek.

Nesmyslná bolest?

Stejně jako moje fiktivní postavy nic netuší o mé strategii, nám také chybí perspektiva, abychom viděli, jak všechny části našeho života zapadají do celkového Božího plánu. Rakovina, postižení, nehody a další ztráty a trápení jsou zdrcující a nesmyslné. Avšak to, že v trápení žádný smysl nevidíme, neznamená, že v něm žádný smysl není.

Joni Eareckson Tada slaví padesát let na vozíčku. Zdá se slovo „slaví“ jako špatná volba? Sedmnáctileté Joni by to tak přišlo, když chtěla ukončit svůj život. Když se však ohlédneme zpět, vidíme, jak rostl její charakter a jaké nespočetné množství lidí, včetně mé vlastní rodiny, se Bůh skrze Joni dotkl. Písmo nás učí, že v milujících rukách našeho všemocného Boha není nikdy žádné utrpení nesmyslné, ať se nám to v tu chvíli jakkoliv zdá.

Kolikrát má Bůh nějaký záměr v událostech, které když se stanou se zdají nesmyslné?

Všechny věci pro naše věčné dobro

Římanům 8:28 je jeden z nejvíce strhujících výroků v Písmu: „Víme, že těm, kteří milují Boha, všechno napomáhá k dobrému – totiž těm, které povolal podle svého záměru.“ Kontext nám ukazuje, že ve sténajícím a otřásajícím se světě je Božím záměrem přeměnit své děti do podoby Krista. Používá si k tomu náročné okolnosti našich životů, abychom byli více jako Kristus.

V Římanům 8:28 Starého zákona říká Josef svým bratrům (kteří ho prodali do otroctví): „Zamýšleli jste proti mně zlé věci; Bůh to však zamýšlel k dobrému, aby se stalo, co dnes vidíte – aby byl zachráněn život mnoha lidí.“ (Genesis 50:20).

„Bůh to však zamýšlel k dobrému“ ukazuje, že Bůh nejenže udělal to nejlepší ze špatné situace, ale spíše si byl vědom toho, co Josefovi bratři udělají, dal jim svobodu ten hřích spáchat a zamýšlel použít špatnou situaci k dobrému. Udělal to v souladu se svým plánem, který měl už od věčné minulosti. Boží děti byly „předurčeny podle předsevzetí Toho, který rozhodnutím své vůle působí všechno.“ (Efeským 1:11)

Nic na Božím jednání v životě Josefa nenasvědčuje, že by v životech svých dalších dětí jednal jinak. Římanům 8:28 a Efezským 1:11 naopak zdůrazňují, že s námi jedná stejně.

Věříte zaslíbení Římanům 8:28? Vzpomeňte si na nejhorší věci, které se vám staly, a pak si položte otázku, jestli věříte Bohu, že si ty věci použije pro vaše dobro. Bible jednoznačně tvrdí, že ano.

Dar naší důvěry

Pokud si pošetile myslíme, že Otec nemá právo na naši důvěru, dokud nám nedá plně porozumět své nekonečné moudrosti, vytváříme nemožnou situaci – ne kvůli jeho omezením, ale kvůli našim. (viz Izajáš 55:8-9)

Občas nám Bůh dá nahlédnout do svého plánu, stejně jako se to stalo Josefovi. Před nějakou dobou se mému kamarádovi stala vážná nehoda, po které následovala bolestná rekonvalescence. Zachránilo mu to však život. Lékaři díky testům zjistili jiný problém, který potřeboval urgentní řešení.

V tomto případě byl pádný důvod nehody odhalen. V jiných případech ale důvod neznáme. Při všem tom, co nevíme, proč stále předpokládáme, že když o důvodech nevíme, tak žádné důvody neexistují? Jen Bůh je v pozici, aby mohl rozhodnout, co je nesmyslné a co ne. (Nezdála se ve své době i strašná Ježíšova smrt nesmyslná a zbytečná?)

Mít náskok ve věčné radosti

Jsem si jistý, že kdyby měl Josef možnost odejít ze svých zkoušek, tak by z Božího příběhu odešel. Představte si, že jste uprostřed příběhu Jóba – zemřelo mu deset dětí, tělo měl pokryté vředy a připadal si opuštěný Bohem – a zkuste se ho zeptat, jestli by chtěl pryč z příběhu. Znám jeho odpověď, protože v Jób 3:11 řekl: „Proč jsem nezemřel při porodu?“

To už je ale všechno za nimi. V budoucí nové zemi si sedněte vedle Jóba, Josefa a Ježíše u velké hostiny. Zeptejte se jich: „Stálo to opravdu za to?“

„Rozhodně,“ řekne Jób. Josef důrazně zakývá hlavou. Není třeba přemýšlet, jak odpoví Ježíš.

Jednou i my uvidíme velké Boží milosti ve větším kontextu a s věčnou perspektivou. Některé z nich jsme předtím nepochopili, některé jsme nesnášeli. Budeme se divit, proč jsme se modlili, abychom byli víc jako Ježíš, a pak jsme prosili Boha, aby od nás odňal to, co nám poslal jako odpověď.

„Proto se nevzdáváme… Toto naše lehoučké soužení trvá jen chvilku, ale vytváří nám s ničím nesrovnatelné břemeno slávy, jež potrvá věčně. Proto se nedíváme na to, co je vidět, ale na to, co vidět není. Vše viditelné je totiž dočasné, ale neviditelné je věčné.“ (2. Korintským 4:16-18)

Víra je věřit dnes tomu, co jednoho dne, s odstupem času, uvidíme, že bylo pravdivé od začátku.

Nečekejme až na pět minut po naší smrti, abychom důvěřovali, že Bůh má vždy svůj záměr. Učme se to dělat tady a teď s očima upřenýma na našeho milostivého, svrchovaného a cílevědomého Vykupitele.

Trusting God When the Pain Seems Pointless

I’ve written nine novels. Suppose you could interview characters from my books. If you asked them, “Would you like to suffer less?” I’m sure they’d answer, “Yes!”

I empathize with my characters. But as the author, I know that in the end all their suffering will be worth it, since it’s critical to their growth, and to the redemptive story.

God has written each of us into His story. We are part of something far greater than ourselves. God calls upon us to trust Him to weave that story together, so that, in the end that will never end, we will worship Him, slack-jawed at the sheer genius of His interwoven plot lines.

Pointless Pain?

But like my fictional characters, who are clueless to my strategies, we lack the perspective to see how parts of our lives fit into God’s overall plan. Cancer, disabilities, accidents, and other losses and sorrows appear devastatingly pointless. However, just because we don’t see any point in suffering doesn’t prove there is no point.

Joni Eareckson Tada is celebrating her fiftieth year in a wheelchair. Does celebrating seem the wrong word? It certainly would have to Joni as a 17-year-old desperately wanting to end her life. Yet looking back, we see her exponential character growth and the countless lives — my family’s included — God has touched through Joni. Scripture teaches us that in our sovereign God’s loving hands, no suffering we face is ever purposeless, no matter how it seems at the moment.

How many times does God have a purpose in events that seem senseless when they happen?

All Things for Our Eternal Good

Romans 8:28 is one of the most arresting statements in Scripture: “We know that for those who love God all things work together for good, for those who are called according to his purpose.” The context shows that in a groaning, heaving world, God’s concern is conforming His children to Christ’s image. And He works through the challenging circumstances of our lives to develop our Christlikeness.

In the Romans 8:28 of the Old Testament, Joseph said to his brothers (who’d sold him into slavery), “As for you, you meant evil against me, but God meant it for good, to bring it about that many people should be kept alive” (Genesis 50:20).

“God meant it for good” indicates God didn’t merely make the best of a bad situation; rather, fully aware of what Joseph’s brothers would do, and freely permitting their sin, God intended that the bad situation be used for good. He did so in accordance with His plan from eternity past. God’s children have “been predestined according to the purpose of him who works all things according to the counsel of his will” (Ephesians 1:11).

Nothing about God’s work in Joseph’s life suggests He works any differently in the lives of His other children. In fact, Romans 8:28 and Ephesians 1:11 are emphatic that He works the same way with us.

Do you believe the promise of Romans 8:28? Identify the worst things that have happened to you, and then ask yourself if you trust God to use those things for your good. The Bible asserts that He will.

The Gift of Our Trust

If we foolishly assume that our Father has no right to our trust unless He makes His infinite wisdom completely understandable, we create an impossible situation — not because of His limitations, because of ours (see Isaiah 55:8–9).

Occasionally, like Joseph eventually experienced, God gives us glimpses of His rationale. Some time ago, a friend of mine endured a serious accident and a painful recovery. But it saved his life. Medical tests revealed an unrelated condition that needed immediate attention.

In that case, a compelling reason for the accident became clear. In other cases, we don’t know the reasons. But given all that we don’t know, why do we assume our ignorance of the reasons means there are no reasons? Only God is in the position to determine what is and isn’t pointless. (Didn’t the excruciating death of Jesus appear both gratuitous and pointless at the time?)

A Head Start on Eternal Joy

Given the option while facing his trials, I’m confident Joseph would have walked off the stage of God’s story. In the middle of Job’s story — with ten children dead, his body covered in boils, apparently abandoned by God — ask him if he wants out. I know his answer because in Job 3:11 he said, “Why did I not perish at birth?”

But that’s all over now. On the coming New Earth, sit by Job and Joseph and Jesus at a lavish banquet. Ask them, “Was it really worth it?”

“Absolutely,” Job says. Joseph nods emphatically. No need to wonder how Jesus will respond.

One day, we too will see in their larger context, with an eternal perspective, God’s severe mercies, some of which we never understood, and others we resented. We’ll wonder why we prayed to be more like Jesus but then begged God to remove what He sent to answer those prayers.

“Therefore we do not give up. . . . For our momentary light affliction is producing for us an absolutely incomparable eternal weight of glory. So we do not focus on what is seen, but on what is unseen. For what is seen is temporary, but what is unseen is eternal” (2 Corinthians 4:16–18, CSB).

Faith is believing today what one day, in retrospect, we will see to have been true all along.

Let’s not wait until five minutes after we die to trust that God always has a point. Let’s learn to do it here and now, eyes locked on our gracious, sovereign, and ever-purposeful Redeemer.