Nevyrostl jsem v křesťanské rodině a o Kristu jsem se dozvěděl až jako teenager. Nejdřív mi biblické příběhy připadaly asi tak věrohodné jako řecká mytologie nebo mé oblíbené komiksy. Pak jsem četl evangelia, uvěřil, že Ježíš opravdu žil, a superhrdinové mi už připadali jako pouhé jeho stíny. Když mě Ježíš zachránil, prožil jsem tak hluboký pocit štěstí, jaký jsem do té doby nezažil a jaký dosud nic nepřekonalo. Moje srdce přetékalo štěstím nad tím, že jsem znovuzrozen, je mi odpuštěno a že ve mně přebývá Boží Duch. „Blaze tomu, komu jsou odpuštěny viny a jehož hříchy jsou přikryty.“ (Žalm 32:1 B21)
To byla „radost ze své spásy“ (Žalm 21:14, B21), která se velmi odlišovala od prázdnoty, kterou jsem cítil, než jsem uslyšel „dobrou zprávu“ (Izaiáš 52:7, B21), neboli „velikou radost“ (Lukáš 2:10, B21).
Věci, kterých jsem se vzdal, abych následoval Krista, jsem nikdy nepovažoval za oběti – hlavně proto, že mi nepřinášely štěstí. Ježíš byl teď pro mě vším. Nesnažil jsem se být šťastný, prostě jsem šťastný byl.
Zarmoucení, stále se však radující
Ne každý, kdo přijde ke Kristu, však zažije takové velké štěstí. Mnozí ho zažijí, ale i z nich velká část vnímá, že takové štěstí časem slábne.
Než Kristus přijde a uzdraví zemi, bude naši radost v Kristu narušovat zármutek. Přesto je možné zůstávat radostní, i když přijde trápení. Křesťané jsou „zarmoucení, stále se však radující“ (2.Korintským 6:10, B21).
Před několika lety si můj blízký přítel vzal život a já plakal nejvíc za několik let. V jednu chvíli jsme se s Nanci objímali a plakali s vdovou mého kamaráda. Najednou se odněkud ozvala hlasitě kytara, bubny a někdo začal zpívat píseň „Twist and Shout“. Překvapilo nás to a všichni tři jsme se začali nekontrolovatelně smát absurdnosti té situace.
Ta chvíle byla darem, který pozvedl naše ztrápená srdce. V průběhu dalších tří dní, během obávaného pohřbu a nadějného posledního rozloučení přišlo ještě několik takových chvil. Zachmuřená tvář smrti nevyhrála, rodina zemřelého chválila všemohoucího, milujícího a radostného Boha, který nám dával malé i velké radosti uprostřed zdrcujícího zármutku. Ježíš řekl: „Blaze vám, kteří teď pláčete, neboť se budete smát.“ (Lukáš 6:21, B21) Smích, který máme zaslíbený v nebi někdy propukne i nyní, je to taková vítaná ochutnávka nekonečné radosti, která nás čeká.
Pozitivní myšlení a čistá radost
Nemusíme si to jen úpěnlivě přát, každodenní prožívání radosti v Kristu je založeno na pevných faktech: Bůh zajistil naše věčné štěstí skrze kříž a vzkříšení. Přebývá v nás a přimlouvá se za nás. Nic nás neoddělí od jeho lásky. A řekl nám: „…jásej a raduj se! Bůh vykonal věci veliké…“ (Joel 2:21, B21)
„Pozitivní myšlení“ nám říká, že štěstí dosáhneme tak, že budeme ignorovat negativní věci (hřích, utrpení a peklo). Tomu já nevěřím. Ani nepřijímám názor, že Bůh je jako džin z lahve, že si mohu vyžádat, co chci, a celé to evangelium prosperity, které slibuje štěstí na základě zdraví, majetku a úspěchu.
Když nám Bůh dává zdraví, zaopatřuje nás a překvapuje nás požehnáním, máme za to být vděční. Ale je jedna věc být šťastní, když se takové věci dějí, a úplně jiná věřit, že když tyto věci nemáme, Bůh nás určitě zklamal.
Našimi vzory by neměli být kazatelé prosperity obtěžkaní šperky, ale služebníci zaměření na Ježíše. Služebníci jako Amy Carmichael (1867-1951), která přinesla evangelium nespočtu dětí, které zachránila od chrámové prostituce v Indii. Zažila mnohé tělesné trápení a padesát pět let neměla dovolenou. Přesto napsala: „Na životě není nic strašidelného ani nejistého… Jsme povoláni ke stálému štěstí v Pánu, jehož radost je naše síla.“ (Frank Houston, Amy Carmichael)
Existuje sobecké a povrchní štěstí, stejně jako sobecká a povrchní láska nebo pokoj. Přesto ta slova používáme, i když nám svět nabízí jejich laciné imitace. Nebudeme snižovat štěstí zaměřené na Krista jen proto, že existuje i štěstí sebestředné!
Radost větší než okolnosti
Cesta za štěstím je stará jako zahrada Eden. Lidská touha pro štěstí přetrvává. Naše společnost se vyznačuje rostoucími počty depresí a úzkostí, obzvláště mezi mladými. Studie ukazují, že po používání sociálních sítí se více lidí cítí špatně než dobře, když vidíme, jak se ostatním daří, cítíme se vyloučení a podřadní.
Výzkum ukazuje, že je „malá souvislost mezi tím, jaké mají lidé životní okolnosti a jak šťastní jsou“ (Happiness Is a Serious Problem, 115). Přesto když se lidí zeptáte. „Co vám brání ve štěstí?“ soustředí se na své okolnosti. V našem padlém světě jsou potíže všude. Šťastní lidé umí vzhlédnout od svých obtížných okolností k Někomu, jehož milost přináší světlo do temnot a úsměv na naše tváře v nejméně očekávané chvíli.
Mnozí křesťané žijí ve smutku, zlobě, úzkosti nebo samotě a myslí si, že jejich pocity jsou kvůli jejich okolnostem nevyhnutelné. Radost jim berou dopravní zácpy, problémy s internetem a rostoucí ceny paliv. Opomíjejí důvody k radosti, které čteme na skoro každé stránce Písma.
V nebi budeme štěstí vdechovat
- W. Tozer napsal: „Boží lidé by měli být nejšťastnější lidé z celého světa! Neustále by k nám měl někdo přicházet a ptát se na zdroj naší radosti a potěšení.“ (Who Put Jesus on the Cross?)
„Stálé štěstí“ Amy Carmichael je možné i navzdory těžkostem života. Tohle štěstí máme, trvalé a bohaté, protože Kristus je zde, budeme ho mít i zítra, protože tu Kristus bude, a máme ho navždy, protože nás nikdy neopustí.
Den, kdy nám „setře každou slzu z očí“ (Zjevení 21:4) ještě nepřišel. Ale přijde. Slib koupený krví Krista má úžasné dopady na naše současné štěstí. Ježíš řekl tento překvapivý výrok: „Blaze plačícím, neboť budou potěšeni.“ (Matouš 5:4, B21) Naše současné štěstí pramení z příslibu budoucí útěchy. Věčná perspektiva Božích dětí jim ukazuje pravé a úplné štěstí, které mohou očekávat (Žalm 16:11, 21:7, 36:7-10, 37:17, 43:4, 73:28, Jan 10:10).
Proč se už nyní nezaměřit na radost na věčnosti? Radujeme se přece i z nadcházejících promocí, ze svatby, návštěvy, shledání nebo dovolené! Neměli bychom mít ještě větší potěšení z očekávání dne, kdy Bůh navždy odstraní smrt (Izaiáš 25:8), navždy odvrátí prokletí (Zjevení 22:3) a sjednotí nás s naším spasitelem a věčnou rodinou?
Prosme o jeho milost a vstupme dnes do štěstí našeho Pána, sdílejme jeho zaslíbení a rozvažujme o tom, že uvidíme jeho tvář v novém úchvatném světě, kde bude radost vzduchem, který budeme dýchat.
Breathe in the Happiness of Heaven
I grew up in an unbelieving home, and first heard about Christ as a teenager. Initially, Bible stories seemed no more true than the Greek mythology and comics I loved. Then I read the Gospels, and believed that Jesus was real, and then superheroes became mere shadows of Him. When Jesus rescued me, I experienced a profound happiness I’d never known, and have never gotten over. My heartfelt gladness was the result of being born again, forgiven, and indwelt by God’s Spirit. “Happy are those whose transgression is forgiven, whose sin is covered” (Psalm 32:1, NRSV).
This “joy of your salvation” (Psalm 51:12) contrasted starkly with the emptiness I’d felt before hearing the “good news of happiness” (Isaiah 52:7), also called the “good news of great joy” (Luke 2:10).
I never considered what I gave up to follow Christ as sacrifices — mainly because they hadn’t brought me happiness. Jesus now meant everything to me. I wasn’t trying to be happy; I simply was happy.
Sorrowful, Yet Always Rejoicing
Not everyone who comes to Christ experiences such a dramatic increase in happiness. Plenty do, but even many of those see their happiness gradually fade over time.
Until Christ cures this world, our happiness in Christ will be punctuated by sorrow. Yet somehow an abiding joy is possible even in suffering. Christians are “sorrowful, yet always rejoicing” (2 Corinthians 6:10).
A few years ago a dear friend took his life and I wept more than I have in years. One moment, Nanci and I were huddled close and sobbing with his widow. Then inexplicably guitar and drums exploded while someone sang “Twist and Shout.” Shocked and wide-eyed, the three of us started laughing uncontrollably at the startling incongruity.
That moment was a gift, laughter lifting our heavy hearts. More such moments came over the next three days that included the dreaded graveside and hope-filled memorial service. Death’s grim face did not prevail, as the family worshiped a sovereign, loving, happy God who gave us joys both small and great in the midst of heartbreaking sorrow. Jesus said, “How happy are you who weep now, for you are going to laugh!” (Luke 6:21, Phillips). The laughter promised us in Heaven sometimes erupts in the present, a welcome foretaste of the unending happiness awaiting us.
Positive Thinking and Pure Joy
Experiencing daily happiness in Christ isn’t wishful thinking. It’s based on solid facts: God secured our eternal happiness through the cross and resurrection. He dwells within us, and He intercedes for us. Nothing separates us from His love. And He tells us “Be happy and full of joy, because the Lord has done a wonderful thing” (Joel 2:21, NCV).
“Positive thinking” says we can be happy by ignoring the negative (such as sin, suffering, and hell). I don’t believe that. Nor do I embrace the God-as-genie, name-it-and-claim-it prosperity gospel, which promises happiness through health, wealth, and success.
We should be grateful when God grants us health, provisions, and delightful surprises. But it’s one thing to be happy when such things occur, and another to believe God has failed us when they don’t.
Our models shouldn’t be jewelry-laden prosperity preachers, but Jesus-centered servants. Servants such as missionary Amy Carmichael (1867–1951), who brought the gospel to countless children she rescued from temple prostitution in India. She experienced much physical suffering and didn’t have a furlough in fifty-five years. Yet she wrote, “There is nothing dreary and doubtful about [life]. It is meant to be continually joyful. . . . We are called to a settled happiness in the Lord whose joy is our strength” (Frank Houghton, Amy Carmichael).
There’s selfish and superficial happiness, just like there’s selfish and superficial love and peace. But we still use those words, even though the world sells cheap imitations. We dare not belittle Christ-focused happiness just because there is self-centered happiness!
A Joy Bigger Than Circumstances
The quest to be happy is as ancient as Eden. People’s thirst for happiness remains. Our culture is characterized by increasing depression and anxiety, particularly among youth. Studies show more people feel bad than good after using social media; photos of others having good times leave observers feeling left out and inferior.
Research indicates there’s “little correlation between the circumstances of people’s lives and how happy they are” (Happiness Is a Serious Problem, 115). Yet when people are asked “Why aren’t you happy?” they focus on circumstances. In our fallen world, troubles are constant. Happy people look beyond their difficult circumstances to Someone whose grace brings light to the darkness and smiles to our faces in the most unlikely moments.
Many Christians live in sadness, anger, anxiety, or loneliness, thinking these feelings are inevitable given their circumstances. They lose joy over traffic jams, wifi issues, or rising gas prices. They miss the reasons for happiness expressed on nearly every page of Scripture.
We Will Breathe Happiness in Heaven
A.W. Tozer wrote, “The people of God ought to be the happiest people in all the wide world! People should be coming to us constantly and asking the source of our joy and delight” (Who Put Jesus on the Cross?).
Amy Carmichael’s “settled happiness” is possible despite life’s difficulties. Rich and durable, this happiness is ours today, because Christ is here; it’s ours tomorrow because Christ will be there; and it’s ours forever, because He’ll never leave us.
The day hasn’t yet come when God will “wipe away every tear from their eyes” (Revelation 21:4). But it will. Christ’s blood-bought promise has breathtaking implications for our present happiness. Jesus made this startling statement: “Happy are those who mourn; [for] God will comfort them!” (Matthew 5:4, GNT). Present happiness is derived from the promise of future comfort. The eternal perspective of God’s children informs them of a true and ultimate happiness they can anticipate now (see Psalm 16:11; 21:6; 36:7–10; 37:16; 43:4; 73:28; John 10:10).
Why not frontload eternity’s joys into the present? Don’t we find current happiness in anticipating an upcoming graduation, wedding, visit, reunion, or vacation? So shouldn’t we find even greater pleasure in anticipating the day when God will swallow up death forever (Isaiah 25:8), permanently reverse the curse (Revelation 22:3), and unite us with our Savior and eternal family?
Calling upon His grace, let’s enter into our Master’s happiness today by contemplating and sharing His promise that we’ll behold His face in a new and captivating world, where joy will be the air we breathe.
